“Vlastní touhy vedou ke smrti. Duch Boží však dává život a pokoj. Ti první nemají Boha příliš v lásce, protože je jim nepříjemný a jeho zákony nepřijatelné. Takoví se Bohu ovšem nemohou líbit.”
– Římanům 8:7-
Dnes dopoledne chvilku poté, co jsem vstala, mě napadla myšlenka, že manžel neudělal to, co jsem JÁ chtěla. Měl přece na to dost času.
Nasnídala jsem se a začala v bytě uklízet. A najednou mi padl do očí jeden pohled, s radami pro novomanžele. Věnovali jsme ho našemu synovi. V ten moment jsem si to uvědomila.
Že JÁ řeším, co JÁ. Taková přece LÁSKA není.
Tak jsem si to otočila na sebe. Dělám já to, co ON chce? Snažím se dávat JEMU to, co ON potřebuje? Co JEMU dělá dobře, z čeho má radost, co HO povzbuzuje a ujišťuje o JEHO hodnotě? Láska není sebestředná a sobecká. Láska není dovnitř mého ega, láska je ven.
Lze zařídit, aby manžel dělal to, co já chci?
Nelze. Pokud se o to snažím, je to vždycky a jenom manipulace. A manipulace není svoboda.
To nejcennější, co může partner partnerovi dát, je LÁSKA bez očekávání. Bez očekávání, že dostane nazpět. Láska jako dar. A jestliže oba dávají, pak jsou i oba obdarovaní.
A co moje frustrace? Je tam a nevím, co s ní. Myslím, že bude dobře si o tom promluvit. Nejdřív s Nebeským Otcem.
Je psáno: “Všechnu starost vložte na něj. Neboť mu na Vás záleží.” (1.Petrův 5:7) Tak fajn. Bohu na mě záleží a to je ta nejkrásnější zpráva.
A taky je psáno: “Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám”. Efezským 4:32. Tak já to tedy OD POUŠTÍM. Pouštím OD SEBE.
Nesmím zapomínat, ze “soustředění se na sebe je Bohu nepřátelské”. Římanům 8:7. Moje SRDCE musí být primárně zaostřeno na BOHA, ne na moje ego.
A tak nechávám Boha, aby mě SVOU NEKONEČNOU LÁSKOU objal. Své ego pak mohu v klidu pustit “k vodě”.
Sedím tiše a uvědomuji si, že na dně všeho vím, že mě můj muž má rád.
A za to mu moc děkuji.
Váš komentář